Politický okres Tišnov, který vznikl ještě v časech habsburské monarchie, tvořilo v období Československé republiky osmdesát dva obcí. V roce 1930 v nich žilo necelých 38 000 obyvatel. Z národnostního hlediska byl okres jeden z nejjednotnějších na Moravě: většinu obyvatel představovali Češi; 184 občanů se hlásilo k německé a 233 k jiné národnosti. Spolu s nimi žilo na Tišnovsku několik židovských rodin, které ve většině případů zcela splynuly s většinovým obyvatelstvem. Centrem místních Židů byla tradičně Lomnice, kde se nacházela synagoga a hřbitov, nicméně ve zdejší židovské čtvrti zůstalo už jen několik židovských domácností. Další židovské rodiny bydlely v Tišnově, Kuřimi, Lipůvce, Nedvědici či Veverské Bitýšce – většinou šlo o obchodníky, úředníky, lékaře či advokáty, tvořící do značné míry elitu tehdejší společnosti. Romové, jichž bylo v tišnovském okrese usedlých jen málo, se ve většině případů nacházeli na opačném konci sociální škály. Až na ojedinělé výjimky šlo o procházející kočovné Romy, které většinová společnost, podporovaná represivními opatřeními ze stran československého státu, vnímala s předsudky a opovržením. Vzhledem k minimálnímu počtu Židů a Romů na Tišnovsku však nedocházelo k žádným sociálním, národnostním ani rasovým konfliktům, jež byly tou dobou charakteristické pro sousední Německo, kde po roce 1933 uchvátil moc nacismus.