Muži z lomnické farnosti, kteří zahynuli v první světové válce

Bárta Filip (sic! František), domobranec, ženatý dělník z Lomnice, zemřel po těžkém zranění v nemocnici v Uhrách. (1915)

Bracek František, vojín 8. pěšího pluku a jediný syn domkáře z Veselí, zemřel 11. t. m. v Sibíni. Na italském bojišti byl raněn. Po uzdravení poslán na frontu ruskou, pak opět na bojiště italské. Vysílením a různými námahami onemocněl tuberkulózou, jíž nyní v mladém věku 20 roků podlehl. (1918)

Brodecký Josef, syn kováře z Lomnice, padl na počátku války na ruském bojišti. (1914)

Bukal František, devatenáctiletý syn Adama Bukala, dělníka z Lomnice, padl na severním ruském bojišti při velké ofenzivě našich vojsk. (1915)

Bukal František, jediný syn vdovy z Lomnice, vojín pluku těžkého dělostřeleckého, padl v 19 letech dne 2. července 1918 na italském bojišti u Asiaga.

Čech Ladislav, učitel z Rašova, poručík c. a k. pěšího pluku číslo 14 zemské obrany, padl na severním bojišti. Zesnulý byl učitelem vzorným, povahy tiché, a proto u všech oblíben. (1915)

Češka Vincenc z Rašova, dragoun 6. pluku, padl v Rusku (raněn) 1914

Divoký Václav, ženatý tkadlec v Lomnici, zemřel úplavicí. 1914

Doleček Antonín, svobodný obuvník, vojín c. a k. pěšího pluku číslo (…), povolán byl k vojenské službě jako domobranec. Po vojenském výcviku poslán byl na ruské bojiště. Nepobyl tam však dlouho, zemřel v polní nemocnici v ruském Polsku, kde také pochován. (1916)

Dostál Josef ze Strhařů, jenž poslední dobou dlel v cizině (v Berlíně), dle „Úředního věstníku“ padl na bojišti. Kdy a kde padl, není nic dosud známo. (1916)

Doubek Alois, svobodný syn tkalce z Lomnice, padl v roce 1915 na ruském bojišti hrdinnou smrtí.

Doubek Josef, ženatý rolník ze Strhařů, zemřel v italském zajetí. Byl dlouho na frontě ruské, pak na italské, kde byl zajat. Zanechává vdovu s 5 dětmi a staré rodiče. (1919)

Doušek František, svobodný syn rolníka z Veselí, padl smrtí hrdinnou na ruském bojišti u pevnosti Lucku v tuhém boji střelen do hlavy dne 5. června 1916 o půl páté hodiny odpoledne. Narukoval v roce 1915 jako devatenáctiletý domobranec k zeměbraneckému pluku číslo 14. Po výcviku vojenském poslán do ruského Polska, kde po nedlouhé době obětoval svůj mladý život.

Doušek František, svobodný tesař z Vochoze, domobranec přidělený k válečným koňům, zemřel ve vídeňské nemocnici. (1916)

Fiala František, svobodný obuvník z Lomnice, syn Fialy Zikmunda, domkaře na Lomnici, padl v měsíci červenci na ruském bojišti. (1915)

Gracias František z Podolí padl v bojích v pohoří Karpatském hrdinnou smrtí. (1915)

Grambal Jan, ženatý tkadlec z Lomnice, domobranec přidělený k válečným koňům, zemřel ve vídeňské nemocnici. (1916)

Holas Josef, ženatý, 43 roků starý rolník v Synalově, oběsil se prý v ruském Polsku, sloužil ve vojsku jako domobranec. Proč to učinil, neznámo. (1916)

Holas Tomáš, pěší vojín a ženatý domkař z Rašova, zemřel v nemocnici dne 28. dubna 1917.

Homolka Alois, ženatý mlynář ze Šerkovic a otec 6 dětí, zemřel v městě Bereczk v Uhrách. V roce 1916 nastoupil vojenskou službu u pionýrů, v roce 1917 dne 8. srpna zemřel.

Hort Josef, ženatý domkař na Lomnici, jest otec 5 dítek, zemřel na choleru. 1914

Hřebíček František, svobodný syn tkalce z Lomnice, padl na ruském bojišti. (1915)

Chytrý Josef, svobodný zahradník z Lomnice, syn Františka Chytrého, hajného v Lomnici, koncem května tohoto roku padl na italském bojišti zasažen granátem. (1916)

Janšta František, šerkovský rodák, desátník pěšího pluku číslo 8, zemřel ve vídeňské nemocnici; ženatý sedlář raněn byl těžce na ruském bojišti šrapnelem do páteře. (1915)

Kammermaier Filip, ženatý domobranec a domkař z Lomnice, padl koncem srpna u Terstu s prostřelenýma prsama. Tři roky strádal na různých frontách, po třech letech zastihla ho smrt v dálné cizině. Byl horlivým členem Křesťanského všeodborového sdružení. Zanechává zde vdovu a 5 nezaopatřených dítek. (1917)

Kapoun Antonín, svobodný krejčí z Lomnice, zemřel v Sibiři (píše kamarád z Ruska). (1918)

Kapoun František, svobodný rolnický syn z Brumova, padl dne 14. července 1916 na italském bojišti.

Kapoun František, svobodný rolník ze Synalova, zemřel 20. ledna 1916 v Asinaře na ostrově Sardinii. Sloužil u 8. pěšího pluku nepřetržitě téměř 7 roků.

Klügel Vincenc, ženatý kovář z Rašova, padl na ruském bojišti. (1915)

Komárek Josef z Brumova padl na italském bojišti v poslední velké bitvě  16. července 1918.

Konečný Method, vojín 14. zeměbraneckého pluku, zemřel v nemocnici sv. Anny v Brně tuberkulózou. Dvakráte byl raněn na ruském bojišti. Byl to tak dobrý a zbožný hoch. (1916)

Kopecký Alois, ženatý domobranec z Rašova, padl v 10. bitvě na Soči. Byl těžce raněn (byly prý mu obě nohy roztříštěny) a v nemocnici po 3 dnech zemřel. (1917)

Kopecký Karel z Rašova, bratr Aloisa, padl na italském bojišti. (1917)

Kopřiva Jakub z Bělče padl na jižním bojišti. (1918)

Koutný Roman, vojín z Veselí, zemřel v Brně. Byl churav již, když byl odveden, mimo to trpěl trachomem. Byl hochem zbožným a pořádným. (1917)

Krejčí Alois, vojín 14. zeměbraneckého pěšího pluku, svobodný dvacetiletý kovářský pomocník z Lomnice, syn Františka Krejčího, obuvníka z Lomnice, padl hrdinnou smrtí ve velké bitvě u Přemyšlu. Byl to hoch hodný a dobrý, byl členem Orla. (1915)

Kučera František, svobodný syn rolníka z Brusnýho, vojín 14. zeměbraneckého pluku, v Tyrolsku zemřel a na vojenském hřbitově v Lienzi pochován. Zemřel zauzlením střev a zánětem pobřišnice. Zpráva tak bolestně se dotkla chorého otce, že brzy potom zemřel. Starší bratr jeho je v Rusku zajat, mladší právě jde k odvodu. (1917)

Kučera Josef, ženatý rolník z Rašova, otec tří dětí, domobranec 8. pěšího pluku, padl smrtí hrdinnou na ruském bojišti dne 3. srpna 1916 při velké ruské ofenzivě. Vojenskou službu nastoupil 15. února 1915.

Kudláček Alois, ženatý domkař z Lomnice, zemřel na italském bojišti náhle dne 6. prosince 1917. Pochován 8. prosince na vojenském hřbitově v Geroli.

Kupský Karel, svobodný syn rolníka z Veselí, podle zprávy od Červeného kříže zemřel v zajetí Srbském v Bitolji dne 25. února 1915. Narukoval 25. srpna 1914 k 81. pluku pěšímu. Bojoval v Srbsku, byl zajat a tam i zemřel. (1917)
Upřesnění rodiny: Karel Kubský zemřel 11. 3. 1915 v nemocnici v Bitole.

Marvan Alois z Řepky, zemřel v nemocnici v Uhrách 1914

Marvan Antonín, svobodný, z Lomnice, zemřel v ruském zajetí, byv kopnut koněm. V zajetí byl 3 roky, zemřel na podzim r. 1918.

Marvan Augustin, svobodný z Lomnice, padl roku 1915 u Přemyšlu.

Marvan František, svobodný, bratr Augustinův, padl roku 1918 krátce před koncem války u Verdunu ve Francii, kde se za Německo bilo mnoho českých vojáků.

Matoušek Antonín, syn krejčího Al. Matouška ml., vojín oddílu strojních pušek, padl v 11. bitvě na Soči. Rukoval v roce 1915 v 18 letech. Byl na různých bojištích, byl i dvakráte zraněn, až konečně v této pekelné bitvě nalezl hrdinnou smrt. Pochován v St. Polaj, okres Sesana dne 13. září t. r. na vojenském hřbitově číslo III v hrobě číslo 606. Jeho bratr Alois jest na ruském bojišti, slouží již 8. rok. (1917)

Merta Josef, ženatý domobranec a krejčí ze Strhařů, otec 7 dětí, zemřel ve vojenské nemocnici ve Stanislavi. (1917)

Musil Emanuel z Brumova padl na italském bojišti v poslední velké bitvě dne 20. července 1918.

Musil František, osmnáctiletý domobranec a rolnický syn ze Strhařů, padl na jižním bojišti. (1918)

Musil Jan, ženatý rolník z Rašova, zemřel v italském zajetí. Byl také v zajetí ruském asi 3 roky. Vrátil se v r. 1918, byl krátký čas doma, oženil se a musil zase na italskou frontu. V říjnu 1918 byl opět zajat Italy. Z druhého zajetí více se nevrátil, zanechav zde mladou vdovu. (1919)

Nečesánek František, svobodný dvacetiletý vojín z Vochoze, padl hrdinnou smrtí na ruském bojišti v Haliči. Po smrti byl vyznamenán stříbrnou medailí za statečnost. (1915)

Nevrkla František, ženatý krejčí z Lomnice, padl na ruském bojišti na podzim 1915.

Ondra Alois, svobodný tkadlec z Lomnice, muž zdravý a silný jako Goliáš, zemřel v ruském zajetí. (1918)

Ondra František, ženatý, 35 roků starý tkadlec z Lomnice, padl na ruském bojišti na řece Stýru při velké ruské ofenzivě v měsíci červnu. (1916)

Ondráček Josef, rolník ženatý, otec tří nedospělých dětí a vojín na dovolené, oběsil se na půdě svého domu v Šerkovicích. Zoufal si snad pro neutěšené a rozhárané domácí poměry. (1916)

Ošmera Jan, ženatý tkadlec z Lomnice, vojín, pracovního oddílu, zemřel ve vojenské nemocnici v Brně. (1916)

Palinek Oldřich, jediný syn Josefa Palinka, obchodníka z Lomnice, zemřel tyfem v zajetí v Rusku. Zvěst tato způsobila na otce tak mocným dojmem, že by to byl málem zaplatil vlastním životem. Byl Oldřich tak hodným hochem, a tudíž opravdovou chloubou a radostí rodičů. Kolik takových scén odehrálo se a ještě odehrá v rodinách. Hrůzy války. Budiž ti, mladý příteli, cizí země lehkou. (1916)

Pařízek Albert, svobodný syn domkaře ze Synalova, padl na bojišti italském. (1917)

Pařízek Alois, ženatý tkadlec ze Synalova, zemřel ve vojenské nemocnici na úplavici ve věku 30 let. Zemřel v r. 1918 v polní nemocnici číslo 1303 v Itálii a pochován v hrobě číslo 10317 (auf dem Heldenfriedhof).

Pařízek František ze Strhařů dle „Úředního věstníku“ padl na bojišti. Kdy a kde padl, není nic dosud známo. (1916)

Pařízek František, svobodný bednář z Osik, padl v bojích proti Rusům. (1915)

Pavlíček František, ženatý dělník, zemřel dle úřední zprávy na ruském bojišti. Nepraví se, jakou smrtí. Vyskytují se pověsti, že byl pro dezerci zastřelen. Dle pozdější úřední zprávy se utopil. (1915)

Pavlíček Jaroslav, jeden z pěti bratří Pavlíčkových z Lomnice, zemřel zápalem plic v nemocnici vojenské v Itálii. Dva bratři jsou v zajetí ruském, třetí asi zemřel v zajetí v Srbsku; nejmladší jest na frontě italské. Jest jich tam 5, a možno, že se žádný z nich nevrátí. (1918)

Pavlíček Josef, ženatý domkař a obuvník z Vochoze, zemřel hrdinnou smrtí na ruském bojišti, střelen do hlavy. Byl to člověk dobrý, milý. (1915)

Pavlíček Rudolf, svobodný syn hajného z Lomnice, padl na severním ruském bojišti hrdinnou smrtí. (1915)

Plíhal Jan, ženatý domkař z Řepky, padl prý na ruském bojišti, tak aspoň psali jeho kamarádi, úředně nic jistého. (1915)

Pokorný František, ženatý domkař z Lomnice, otec 4 malých dětí, zemřel někde v Rumunsku. (1917)

Pospíšil Antonín, dvacetiletý svobodný vojín z Vochoza, padl v hrozném boji v Karpatech hrdinnou smrtí. Střelen byl na stráži v noci ruskou kulkou do hlavy. Po smrti byl vyznamenán stříbrnou medailí. Tato medaile zaslána byla jeho rodičům. (1915)

Pospíšil Cyrill z Lomnice padl na ruském bojišti hrdinnou smrtí. (1915)

Potůček Antonín, svobodný osmnáctiletý tesařský pomocník z Brumovýho, padl na ruském bojišti dne 19. června 1916 smrtí hrdinnou střelen ruskou kulkou do srdce. Byl to hoch dobrý, mírný. Bratr jeho padl v roce 1915.

Potůček Jan, svobodný krejčí z Brusnýho, padl dne 11. května tohoto roku na bojišti ruském hrdinnou smrtí. (1915)

Prostějovský František, svobodný dělostřelec z Lomnice, zemřel na rumunském bojišti v dubnu 1917.

Pruša František, ženatý hostinský z Rašova, zemřel cestou z ruského zajetí v Přerově skvrnitým tyfem. (1919?)

Rothschein Josef, domobranec z Lomnice, zemřel ve vojenské nemocnici v Uhrách. Vojenskou službu nastoupil počátkem války. Zůstává po něm 5 nezaopatřených sirotků, kteří nemají již ani matky. (1918)

Samson Jan, ženatý tkadlec z Lomnice, padl hrdinnou smrtí na severním bojišti. (1915)

Samuel Karel, vojín 6. pluku dragounů, svobodný syn Jana Samuela, krejčího z Lomnice, padl hrdinnou smrtí v boji s Rusy v Bukovině. Jan Samuel má 4 syny ve válce. Padl 8. června 1915 v Bukovině. (1915)

Sedláček František, svobodný, z Rašova, padl v 11. bitvě na Soči na hoře Sv. Gabriela nedaleko Gorice dne 7. září 1917.

Slezák Josef, ženatý sedlář z Bělče, zemřel v rumunském zajetí v Sipotě útrapami, jak se praví, hladem. (1918)

Smolíček František, syn hajného z Lomnice buď padl, nebo byl zajat, dosud není jisto. Jest zajat v Rusku, psal odtud rodičům. (1915)

Smrkal Josef, ženatý domkař z Vochoze, zemřel ve vojenské nemocnici v Brně. Povolán byl k vojenským pracím na jaře 1916. V poslední době pracoval ve mlýně v Kanicích, kde se mlelo obilí pro vojsko. Zemřel následkem poranění, které si v mlýně přivodil. (1916)

Starý Jan, svobodný krejčí ze Šerkovic, padl na severním bojišti. (1915)

Strážnický František z Brusnýho, svobodný vojín 14. střeleckého pluku padl dne 22. listopadu 1917 v Itálii,  pochován u města Susegana.

Suchomel Jan, ženatý domobranec z Lomnice, zemřel na italském bojišti. (1918)

Svoboda Method, svobodný syn obuvníka z Lomnice, padl na bojišti hrdinnou smrtí. (1915)

Šimon František, ženatý dělník z Rašova, zemřel na rumunském bojišti r. 1917.

Škrabal František ze Strhařů, 18 roků starý vojín, zemřel ve vojenské nemocnici na jihu. (1918)

Štork Josef, ženatý kominík z Lomnice, padl dne 8. října 1917 na Soči.

Tichý Karel, ženatý hostinský ze Zhoře, se oběsil ve stodole svého domu. Od května sloužil jako domobranec u vojska. Příčinou sebevraždy jsou dle dobrozdání obvodního lékaře kruté bolesti v hlavě, pomatenost mysli. Proto byl jednoduchý církevní pohřeb. (1916)

Uher Josef, devatenáctiletý syn Filipa Uhra, krejčího z Lomnice, padl na italském bojišti smrtí hrdinnou. (1915)
Uhlíř Alois z Rašova, padl v boji proti Rusům 1914

Vala Albrecht, svobodný dvacetiosmiletý strojník z Vochoze, vojín 8. pěšího pluku korpusu strojních pušek, padl na frontě ruské u Kovelu dne 16. července o ½ 7 večer zasažen šrapnelem v zákopech. Dne 16. ten byl na plukovním hřbitově v hrobě číslo 43 u Rudky Mirynské pochován. (1917)

Vala Antonín, vojín z Lomnice, zemřel v italském zajetí. Jeho bratr jest v zajetí ruském. (1918?)

Valíček Jan, ženatý stolař z Lomnice, zemřel v ruském zajetí. Byl zajat v roce 1915, po dvě léta nebylo o něm ničeho známo, nevědělo se, zda žije, co se s ním stalo. Zůstává po něm mladá vdova a dvě malé dítky. (1917)

Weidner Alfred, 41letý ženatý rodák lomnický, hejtman 11. pěšího pluku zeměbrany číslo 31. Padl v boji u Bystrzyce v Ruském Polsku dne 9. září 1914.

Zeman Antonín, svobodný vojín z Osik, zemřel ve vojenské nemocnici. (1916)

Zeman Jakub z Rašova padl hrdinnou smrtí 18. května v 10. velké bitvě na Soči ve věku 21 roků. Byl členem „Omladiny“, hoch tichý a řádný. Má ještě dva bratry na vojně. (1917)

Zhoř Filip, svobodný devatenáct let starý syn Brikcího z Brumova, padl na ruském bojišti. (1915)

Zloch Alois, ženatý rolník z Veselí, muž v každém ohledu vzorný, dokonalý, zemřel v zajetí italském zajetí. Ve válce byl od počátku, v zajetí již asi 3 roky. (1919)